V další části ze seriálu naší rešerše o nahrazování ruské ropy se věnujeme finálnímu rozšíření na TAL+, které má ale být spuštěno až nejdříve na konci roku 2024. Transalpinský ropovod je téměř zcela vytížen, dodatečnou kapacitu získal díky provoznímu povolení v červenci 2022, jak jsme psali v první části naší rešerše. Pro úplné nahrazení ruské ropy ale potřebujeme technologické změny (systém čerpání ropy a další změny viz níže) na transalpinském ropovodu + prověření kapacity v přístavu Terst, do kterého proudí tankery a jehož kapacita je samozřejmě také omezena. Z tankerů je ropa přečerpávána do mezizásobníků a pak je posílána ropovodem za sebou v naplánovaných dávkách podle druhu ropy.
Nejprve potvrzení schválení na konci listopadu 2022 přímo na stránkách českého přepravce ropy MERO:
„Po složitých a intenzivních jednání, kdy bylo potřeba ověřit technickou, logistickou a časovou proveditelnost projektu, přesvědčit ostatní spoluvlastníky TAL a vyvrátit jejich obavy z negativních dopadů na jejich strategické zájmy plynoucích z uskutečnění projektu TAL+, lze v tuto chvíli po získání souhlasu na zasedání Coordinating Committee připravit smluvní ujednání mezi MERO ČR, a.s., a konsorciem TAL, a od ledna 2023 zahájit technické úpravy k navýšení přepravní kapacity ropovodu TAL,“ uvedl Jaroslav Pantůček, předseda představenstva a generální ředitel společnosti MERO ČR.
Podobné nformace o důležitém schválení TAL+ v článku Ekonomického deníku:
Po dlouhé roky se státem vlastněný provozovatel ropovodů MERO marně snažil zvýšit kapacitu ropovodu TAL. Až včera se to povedlo. České straně se podařilo přesvědčit zahraniční akcionáře konsorcia TAL, aby souhlasili s investicí do navýšení kapacity transalpinského ropovodu. Česká republika se díky tomu zbaví od začátku roku 2025 závislosti na odběru ruské ropy.
Konsorcium TAL obdrželo v červenci provozní povolení od bavorských úřadů, které legislativně povoluje navýšit čerpání ropovodu TAL na bavorském území až na maximální rychlost 7500 m3 za hodinu, což umožní přepravu dalších 4 milionů tun ropy ročně pro české rafinerie. Podmínkou je intenzifikace ropovodu TAL, tedy po dokončení všech technických úprav s náklady v rozmezí 1,2 až 1,6 miliardy korun. Realizovány budou do 25 měsíců, tedy do konce roku 2024.
Dále uvádíme, jak popisuje na serveru Lidovky.cz generální ředitel MERO složitá jednání, která tomu předcházela:
Je logické, že pokud se má pro potřeby Česka zvýšit přeprava o nejméně čtyři miliony tun ropy ročně, například je zajímá, jak to ovlivní odbavení tankerů v Terstu. Jejich zpoždění, pokud nemohou složit ropu ihned, je velice nákladné. Každý den, kdy musejí čekat na odbavení v přístavu, stojí tisíce dolarů, které platí ten, kdo si ropu objednal. Pro vaši představu – za rok se v Terstu odbaví zhruba přes 400 tankerů. Navýšením kapacity pro Česko se tento počet zvýší o dalších zhruba padesát. Dalších deset procent tankerů navíc znamená prodloužení odbavení každého tankeru. Za zhoršení ekonomiky podílníků ve prospěch jejich konkurenta, tedy naší společnosti, je nikdo nepochválí. Vzrostou jim náklady o několik milionů dolarů jen kvůli tomu, že pomohou svému konkurentovi.
Je to skutečně velmi složitá a citlivá situace, ve které MERO celý projekt navýšení přepravní kapacity ropovodu TAL vyjednává.
(…) Je to navržené tak, aby s pomocí moderních čerpadel šlo efektivnějším provozem ropovodu částečně kompenzovat zvýšené náklady v přístavu, a to i při nižší přepravě, která se v budoucnu očekává. Ostatním podílníkům nyní podrobně vysvětlujeme, že případné přínosy převažují nad negativy.
(…) Jen co se týče ropovodu TAL, jde o investici ve výši zhruba 1,1 miliardy korun, která spočívá zejména ve výkonnějších čerpadlech, motorech a podobně. Dále budeme zřejmě potřebovat nové zásobníky ropy u nás, případně i v naší dceřiné společnosti v tankovišti u Ingolstadtu. Což by znamenalo další více než miliardu korun.
Další podrobnější informace k detailům TAL+ rozšíření sdělil ředitel MERO v rozhovoru v DeníkuN z ledna 2023:
Když se podíváme, kolik bude celkově stát odchod od ruské ropy, musíme to rozdělit do tří etap. Nejprve je třeba zvýšit kapacitu TAL, což bude stát řekněme miliardu korun.
Druhý krok představují úpravy na ropovodu IKL (Ingolstadt–Kralupy–Litvínov, pozn. red.), který představuje odbočku TAL do České republiky. I na IKL bude třeba provést intenzifikaci, například posílit čerpadla, abychom zvýšili rychlost v ropovodu. Současně analyzujeme, jestli nebude třeba ještě postavit jednu nebo dvě nádrže na míchání směsí, které by měly nahradit ruskou ropu.
Ve stejném rozhovoru je detailněji popsáno, jak se podařilo přesvědčit podílníky ropovodu TAL:
Každá z osmi společností, které jsou akcionáři, si samozřejmě hájí své zájmy, aby uzásobily své rafinerie. Proti návrhu na intenzifikaci a modernizaci ropovodu nikdo nebyl. Bylo ale třeba vyřešit spoustu logistických otázek, což je především příklad otázky přístavu v Terstu.
Už dnes tam dochází k čekání tankerů na vykládku. Takže byla obava, jestli se situace nebude zhoršovat. Pak byla otázka tankoviště v Terstu. Představa, že připluje tanker a ropa z něj se zčerpá rovnou do trubky, je iluzorní. Jak jsem už zmínil, každá rafinerie má svou konfiguraci ropy, na kterou je postavená. Tak jak ropovod TAL proudí a jak jdou rafinerie za sebou, musí pořadí rop pro každou z nich odpovídat.
Vy tedy musíte ropy z různých tankerů poskládat jako vagonky ve vláčku přesně za sebou. Že by tankery připlouvaly přesně na minutu, se přitom říct nedá. V Terstu jsou proto obrovské zásobníky ropy, kde se ropa z tankeru odčerpá. Až pak se to zapojuje do těch pomyslných vagonků, aby byly různé ropy uspořádány přesně za sebou.
Velká otázka tak byla tankoviště a jestli zvýšené množství druhů rop vyvolá potřebu investic na nové nádrže. Řešilo se, kolik by jich eventuelně muselo být, co to všechno udělá s logistikou a se zdržením a kdo to vůbec všechno zaplatí.
Řešit se to dalo jedině tak, že to zaplatíme my s tím, že majitelem nových kapacit bude společnost TAL. To je logické, protože ta nese odpovědnost vůči životnímu prostředí a úřadům. Konsorciu TAL to logicky zvýší i odpisy, takže to zvýší jednotkové náklady pro všechny. Partneři řekli, že s tím budou souhlasit, ale za předpokladu, že jim to náklady nezvýší.
Očekávalo se, že náklady vzrostou u spotřeby elektřiny, protože se bude muset lidově řečeno tlačit do trubky ropovodu. A budou tam vyšší odpisy, což ostatní nechtěli. Jednání tak byla velmi složitá.
My jsme neprve udělali analýzu přístavu. K určitému zpoždění ve vykládce tankerů dojde, ale nebude tak zásadní, jak si ostatní podílníci mysleli. U tankoviště nám vyšlo, že nové nádrže nebude nutné stavět.
Co se týče spotřeby elektřiny, zjistili jsme, že když koupíme úplně moderní čerpadla, dokážeme požadavky optimalizovat od velmi nízké přepravy až po tu maximální. Nová čerpadla budou účinnější a tím i úspornější a využití elektřiny na přepravenou tunu tak klesne.
Když se daly všechny aspekty dohromady, vyšlo z toho, že modernizace bude nakonec ve prospěch všech, takže se nám podařilo vymyslet kompletní řešení.
Dodatečné informace, spíše opakování z jiného zdroje:
Jedná se o „běh na dlouhou trať“. Průměr potrubí od doby výstavby ropovodu zůstává stejný, to, co umožňuje zvýšit kapacitu je rychlejší proudění ropy v ropovodu. Toho lze dosáhnout více způsoby a hledá se ekonomicky nejzajímavější cesta. Musí se provést analýza nejen kapacitních možností ropovodu, ale provádí se i simulace nárůstu počtu tankerů v přístavu. Zda je bude možno odbavit bez prostojů, protože zdržení tankeru stojí velké peníze. Dále se provádí analýza tankoviště, které je přímo spojeno s přístavem, jestli je schopno pojmout tuto dodatečnou hmotu. Ropa z tankerů je totiž ukládána v ropných tancích a neproudí do potrubí přímo z tankeru, jak by se mohlo zdát.
V další části si řekneme, zda rafinerie v Litvínově vůbec může před velkou technologickou změnou snížit podíl ruské ropy.
Všechny části našeho seriálu můžete najít v rozcestníku rešerše o TAL, MERO, Unipetrol a ruské ropě.